Grant si pro sebe zašeptal: „Dědečku, ty ho vážně protežuješ. Ale jak dlouho ho ještě budeš chránit?“

Grantův úsměv už neměl kouzlo jemného vánku. Spíš připomínal jedovatého hada, chladného a hrozivého, s očima jako bezedná propast. „Copak nechápeš, že čím víc ho chráníš, tím víc mu škodíš?“

„Pane.“ Clarice k němu spěchala a hluboce se mu uklonila. „Úkol byl splněn.“

Grant se na ni podíval a ona o