PRINC EMERIEL

Noc na ně dopadla.

Aekeira zbledla, když od Emeriela všechno slyšela. Celé hodiny nevydala ani hlásku. Místo toho jí po tvářích stékaly slzy.

Emeriel Aekeiru po té "léčbě", kterou jí Livia dopřála, sotva poznal.

Aekeira byla neuvěřitelně krásná, upravená a oblečená v tom chatrném kousku ničeho.

Opovrhoval účelem její proměny a děsil se blížícího příchodu urekaiských stráží, které ji brzy odvedou.

"Utečme," navrhl Emeriel naléhavě. "Toto místo je rozlehlé a—"

Aekeira zavrtěla hlavou. "Nemůžu riskovat tvůj život, Eme. Velký lord Vladya tě varoval před vážnými následky pokusu o útěk. Navíc, pokud nás chytí, nepochybně odhalí tvé tajemství, až tě svléknou, aby tě zbičovali. To prostě není možné."

Emeriel přistoupil ke své sestře a pevně jí zatřásl. "Vzpamatuj se, Akeiro! Budou tě nutit sloužit UREKAIOVI v JEHO ZVÍŘECÍ PODOBĚ! Takovému, který ztratil rozum a zůstal divoký přes pět set let! Nemůžeš se takovému osudu podrobit! Zemřeš, když to uděláš!" křičel.

"Nemáme jinou možnost!" vykřikla Aekeira zpět, "Nevystavím tě nebezpečí, Emerieli. Nechápeš to? Jsi moje mladší sestra. Naši rodiče riskovali všechno, aby tě ochránili, a já udělám všechno, co je v mé moci, abych udělala totéž. Ne proto, že jsi přítěž, ale proto, že jsem tvoje starší sestra a mám tě moc ráda!"

Emeriel se zakousl do rtu a snažil se zadržet slzy. "A kdo ochrání tebe, Akeiro? Kdo zajistí tvou bezpečnost?"

Aekeira zoufale objala Emeriela a zahleděla se mu do očí. "Nesmí nikdy zjistit, že jsi dívka, Emerieli. Nikdy! Ani lidé, ani Urekaiové se to nesmí dozvědět."

Dveře se rozletěly a ohlásily Livii s mladou dívkou, Amie, a další skupinou urekaiských vojáků.

"Je čas. Můžeme jít," prohlásila Livia a rozšířily se jí oči. "Není vhodné, abys se jí teď dotýkal. Nechceš na ní zanechat svou vůni. Okamžitě ji pusť."

"Co tím myslíš? Co se stane, když se dotknu své sestry?" zeptal se Emeriel a rychle se odtáhl.

"Bestie na ní nesmí cítit žádnou jinou vůni. Pokud ucítí vůni, kterou nenávidí, může se stát ještě brutálnější – dokonce ji roztrhat. Proto se jí nesmíš dotýkat, Emerieli."

Livia kývla na muže, aby Akeiru vyvedli z místnosti, a Emeriel je následoval.

Cesta byla dlouhá a tichá, plná zatáček a odboček.

Míjeli lidské otroky a urekaiské služebné v rozlehlé pevnosti, ale jak se blížili k cíli, tváří ubývalo a okolí se stávalo děsivě tichým.

Emeriela se zmocnil strach a husí kůže, když vstoupili do strašidelné chodby.

Emeriel pocítil zvláštní pocit a ticho se stalo téměř ohlušujícím. Měl pocit, jako by procházeli hřbitovem.

"Tady končíme," zašeptala Livia u vchodu do chodby. "Odtud můžeš pokračovat sama, Akeiro."

Emeriel ignoroval slova vrchní služebné o tom, aby se nedotýkal své sestry, a pevně uchopil Akeiru za paži.

"Nedělej to," prosil a vehementně zavrtěl hlavou.

Aekeira se na něj neotočila, jemně stáhla ruku a pokračovala vpřed.

.

.

Zpět v jejich komnatách začal Emeriel přecházet.

Škrábal se na paži, cítil se neklidně a podrážděně.

Chtěl jen, aby jeho sestra zůstala naživu do dalšího dne.

Nezáleželo na tom, jestli je zraněná nebo v bolesti, hlavně když bude naživu. Možná to bylo od něj sobecké, ale nemohl si pomoct.

Ale jak přecházel, Emeriel se cítil opravdu, ale opravdu divně.

Horko. Takové horko.

Jako by hořelo zevnitř.

*****************

PRINCEZNA AEKEIRA

Zakázané komnaty byly zahaleny do černočerné tmy. Akeira nic neviděla, a proto její strach raketově vzrostl.

Ale cítila, že není sama. Něco ji sleduje.

Po těle se jí rozšířila husí kůže.

S roztřesenýma rukama se Aekeira začala svlékat. Urekaiové měli výjimečné noční vidění, takže si Aekeira byla jistá, že ji tato bestie vidí jasně.

Prezentuj se bestii. Možná přežiješ, když se dobře prezentuješ.

Nahá padla na kolena, její tělo se chvělo. Sklonila horní část těla, dokud se její rameno nedotklo chladné podlahy, a roztáhla kolena doširoka, aby plně odhalila své intimní partie.

Neprezentuj svůj konečník. Poučila ji starší žena, když jí nalila do intimních partií obrovské množství tekutiny jako lubrikaci.

V bestii není žádné vědomí. Pouze sex, sání krve a zabíjení.

Aekeira se zhluboka nadechla a snažila se uklidnit své třesoucí se tělo.

Nebude z tebe sát krev, jeho hostitel krve přišel včera.

Aekeira se pečlivě vyhýbala dotyku se svými hýžděmi. Místo toho se jich dotkla těsně za nimi a sáhla po svých poševních stydkých pyscích, které roztáhla tak, jak jí to její poloha dovolovala.

Z temné místnosti se ozvalo zavrčení.

Aekeira vykřikla, polekaná. Znělo to mnohem blíž, než čekala...!

Třesouc se jako list se zahleděla do tmy a čekala na nevyhnutelné.

Poloha, ve které se nacházela, byla nepříjemná, ale Livia jí nařídila, aby v ní vydržela co nejdéle.

Na jejím malém boku spočinula velká ruka. Stín byl obrovský... tyčící se postava se vznášela za ní.

Aekeira zadržela dech, nesmírně vyděšená.

Bestie ji očichala. Pak se zastavila.

Znovu si přičichla.

Její zavrčení zesílilo… jako by zachytila jinou vůni?

Než se Aekeira stačila zamyslet, bestie přitiskla svůj studený nos k její paži a zhluboka se nadechla.

Bylo to stejné místo, kde ji Emeriel držel, než se rozešli.

Za Akeirou se ozvalo hlasité vrčení.

Pak na Akeiru naskočil a násilím do ní vnikl.

Vykřikla v agónii, když ji velká bestie nemilosrdně zničila. Bezmyšlenkovitě.

Bolest byla nesnesitelná, na rozdíl od čehokoli, co kdy zažila.

Její křik se rozléhal tichem a otřásal zdmi.

Bestie ji dál očichávala na paži, sténala a vrčela. Chtěla víc té vůně. Rozzlobená, že nemůže dostat víc...!

Její tempo bylo nelidské, rychlé a silné, jako by chtěla proniknout do Akeiřiny duše.

"Prosím!!!" křičela, přemožená.

Její malé tělo se cítilo jím zcela pohlcené. A on byl opravdu bestie.

Mohla cítit tvrdé šupiny na své kůži. Končetiny jako kmeny stromů. Drápy ostré jako dýky.

Bála se, že ji pořezají, vzhledem k tomu, jak pevně ji bestie držela.

Ó, božští bohové, já umřu!

*********

PRINC EMERIEL

Něco nebylo v pořádku.

Ať se s Emerielem dělo cokoli, za poslední hodinu se to zhoršilo. Ještě předtím, než Akeiřin úzkostný křik pronikl nocí.

Nechtěl nic víc, než vtrhnout do zakázaných komnat a zachránit svou sestru, ale jeho tělo ho tak bolelo. Byl taky hodně vzrušený.

V určitém okamžiku se Emeriel svlékl. Pocit nošení oblečení na jeho pálící kůži se stal velmi nepříjemným.

Nyní ležel schoulený na posteli a trpěl dalším návalem bolesti a vzrušení. Přicházely ve vlnách.

"Ne, ne, prosím," vykřikl při náznaku bolesti.

Agónie zkroutila jeho tělo a způsobila, že ztuhl, jak jím probíhala… soustředila se zejména na jeho soukromé partie.

Emerielovy ženské partie byly pohlceny plameny, které nechtěly uhasit. Pocit svědění byl nesnesitelný.

Škrábání prsty, jak se Emeriel opakovaně pokoušel, vedlo pouze ke zvýšené bolesti.

Chci se tam dole dotknout.

Nikdy to nebyla touha, kterou kdy měl, ale teď na to Emeriel myslel. Kromě bílé látky, která mu pevně svazovala prsa, byl úplně nahý.

Ale i jeho prsa mu způsobovala nepohodlí. Třesoucíma se rukama Emeriel rozvázal obvaz na hrudi. Poddajíc se instinktu, hladil si vlastní prsa a škubal bradavkami.

Emeriel vykřikl při sladkém potěšení, které jím proběhlo.

Nevím, co se se mnou děje.

Akeiřin křik se ozval v dálce a on zakňučel. Nikdy ji neslyšel křičet tak hlasitě, tak bolestně.

Bohové, potřeboval zachránit svou ubohou sestru, než ji ta bestie zabije.

Ale jakkoli se snažil, Emeriel nemohl pohnout svým bolavým tělem.

"Někdo...pomoc," křičel a zoufale si štípal naběhlé bradavky.

Ó, proboha, co je se mnou!?