Nic. Žádná vůně.

Daemonikaiho frustrace se změnila v zavrčení, jeho rozrušení narůstalo. Naklonil chlapcovu hlavu na stranu a otřel nos o jeho kůži, hledaje jakoukoli stopu vůně.

Z chlapce se vydralo tiché kňourání. Slabý zápach strachu, který Daemonikai ucítil v nozdrách, ho probral zpět k rozumu.

Pustil chlapce a ustoupil. "Omlouvám se. Ne vždycky se takhle... neovládám," zamumlal a přitiskl si