"Myslíš, že něco tuší?" zeptala se dívka konečně a přerušila ticho.

Alviara pomalu zavrtěla hlavou. "Pochybuju. Ale kdo může doopravdy znát chod jeho mysli?" Odmlčela se. "Jak se jmenuješ?"

"Emeriel."

"Emeriel." To jméno bylo jako pohlazení na Alviařině jazyku. "Ach, lidský princ? Ukradený od dvora bestií? Ten, kvůli kterému otrokář krutě zemřel, protože se ho opovážil zneuctít? Teď to všechno dáv