VELKÝ PÁN VLADYA

„Vaše Výsosti,“ balil léčitel svou bylinnou brašnu a prchavě se na Vladyu starostlivě díval.

„Co je, Faiwicku?“ Vladya ledabyle dopíjel svůj čaj, jehož hořká chuť mu ulpívala na jazyku. „Tvé váhání mi nepomáhá, takže bys mohl mluvit rovnou.“

„Odpusťte mi, můj pane, ale musíte se napít krve. Opravdu musíte. Ne ty ubohé dávky získané od pouhých dárců, ale pořádné napití od lady Merr