Emeriel nedokázala zdvihnout zrak a setkat se s jeho pohledem. Zírala na své ruce, jako by v nich spočívala veškerá odpověď na to, jak znovu uklidnit ten prudký vichr, co zuřil kolem ní. Vzala lžíci a donutila se k malému soustu.

V momentě, kdy se teplé jídlo dotklo jejího jazyka, jí v břiše zakručelo hladem, a připomnělo jí, jak dlouho už nejedla. Tak jedla. Zpočátku pomalu, ale pak ji ovládl hla