Daemonikai se sevřelo srdce. Potlačil v sobě hnutí,

emoce, o kterých si myslel, že je pohřbil už dávno.

„Nelíbí se mi to. Realita sem nepatří,“ řekl. „Chci tu zůstat s tebou.“

„Ne, nechceš.“ Evie se zastavila a otočila se k němu čelem. „Vina je krutý společník, poskvrní i ty nejkrásnější věci.“

„Už to říkáš podruhé,“ poznamenal Daemonikai a zamračil se.

„Vina tě žene kupředu, miláčku. Ne kvůli naš