PRINCEZNA EMERIEL

„Jsi vzhůru,“ vydechla Emeriel a nemohla uvěřit svým očím.

Král Daemonikai pomalu a slabě přikývl. „Jsem.“

Emeriel potlačila závrať z radosti, která v ní vzrůstala. „Jak se cítíš?“

„Unaveně,“ zachraptěl král Daemonikai. „Má nejdražší.“

Nejdražší.

Nazval ji nejdražší.

„To jsem já, Emeriel, ne…“ Ne Evielyn. Skoro to řekla, ale neudělala to.

Jen lehký náznak úsměvu se dotkl jeho rtů