Aekeira našpulila rty.

„Nemysli si, že jsem si nevšimla té bolesti, kterou jsi snášela, jak hluboce tě zranil. Byla jsem to já, kdo tě poslouchal plakat noc co noc kvůli němu. Když sis myslela, že všichni spí, vzlykala jsi do polštáře až do úsvitu.“

Aekeira sklopila oči. „Nebylo snadné to nechat být,“ přiznala tiše. „Ale když jsem stála před volbou dát nám šanci, nebo žít každý den napůl mrtvá uvn