Po nich vešla do pokoje družka lorda Ottaie, zářící elegancí, která zastírala její starost. Nesla svazek čerstvých růží, jejichž vůně naplnila pokoj, když je aranžovala do vázy na nočním stolku.

„Ty by ti měly zpříjemnit den, drahá,“ řekla s jemným úsměvem. „Je tak dobré vidět, že se zotavuješ.“

Emerielino srdce se tím gestem zahřálo. „Děkuji, má paní,“

***

Jak se blížil večer, návštěvníci se jede