Tři dny poté.

Daemonikai měl pravdu. Zaiper si přál, aby se nedožil tohoto dne.

Jak ho vedli přeplněným náměstím, s hlavou skloněnou, řetězy cinkaly s každým krokem, ponížení bylo to jediné, co v něm zbylo. Tohle – tohle – byla naprostá ostuda. To nejhorší z nejhoršího. Byl oblečen jen do špinavých trenek, tlusté okovy mu spoutávaly ruce a nohy. Vazby byly protkány toxiny, které ho zbavovaly toho,