„Ne, ne, ne!“ vykřikla jsem a trhla sebou, jak jsem se probudila.

Posadila jsem se, dech jsem měla těžký a hrudník se mi nepravidelně zvedal a klesal. Z očí mi tekly slzy, jak se do mě hlouběji vkrádalo zoufalství. Chytila jsem se za hruď, jako bych chtěla zmírnit tu bolest, kterou jsem cítila, ale bylo to marné.

Jakou úlevu bych mohla cítit, když jsem právě viděla, jak zabili mého druha?

Nemohlo