Z mých rtů uniklo zalapání po dechu.

Rychle jsem se posadila a uslyšela náhlý smích zvenčí mého stanu. Byla jsem tady, v lese, a ostatní byli docela vzhůru.

Ze stanu jsem viděla tlumenou záři ohně hořícího venku.

Byla už tma a ve vzduchu byl chlad, který mě nutil chtít zůstat spát a zabalit se do tlustých přikrývek, ale nemohla jsem.

Hluk venku mi napovídal, že do půlnoci je ještě daleko, pravděpo