Druhý den…

Fotky Daisie a Waylona pro značku „Young Faces“ okamžitě obletěly internet a zaplavily Facebook. Ti dva rošťáci se dokonce díky svému přirozenému vzhledu dostali na třetí místo v žebříčku nejvyhledávanějších.

#NekonečnéŠtěstí#: Ty fotky jsou naprosto boží!

#DíkůvzdáníBezKrocana#: OMG, ten jejich vzhled, to muselo být osobně požehnané shůry. Hrozně závidím!

#ULétoU#: Chci vidět, jak vypadají jejich rodiče.

#AndělBezKřídel#: Je jasný, že je to dětský oblečení, ale tyhle dvě děti mu dodaly neuvěřitelnou dávku luxusu. Je to tím, jak vypadají?

Diskuze pod fotkami vřely. Skoro všichni řešili vzhled těch dvou rarachů.

Nolan seděl ve své kanceláři v Blackgoldu, když náhodou narazil na tenhle virální hit.

Nejenže ty děti na fotkách neměly vůbec trému, ale navíc spolu perfektně ladily, jako by se pro to narodily.

Nolan nechápal, proč si jich nemohl přestat všímat.

V tom Quincy zaklepal a vešel do kanceláře. „Pane, prodeje značky ‚Young Faces‘ raketově vystřelily. Zdá se, že angažovat tyhle dvě děti jako modelky byl skvělej tah.“

Nolan přikývl, ale neodtrhl pohled od obrazovky.

Quincy se zamyslel a dodal: „Jo a ještě něco, dneska volali z Royal Crown Entertainment Co. Prý by ty dvě chtěli angažovat.“

Royal Crown Entertainment Co. byla největší agentura v Bassburghu a zároveň jediná, která spadala pod Blackgold Group.

Spousta velkých jmen v zábavním průmyslu vzešla právě z Royal Crown. Všichni umělci, který si vybrali, měli obrovský potenciál a hvězdnou budoucnost.

Nolanovi mírně poklesla víčka. „Nejdřív se zeptejte jejich rodičů, jestli s tím souhlasí. Přece jenom jsou ještě moc malí. Nemáme právo za ně rozhodovat.“

Quincy na moment oněměl. „Ale v jejich dokumentech nejsou žádné kontaktní údaje na rodiče.“

Nolan zvedl hlavu. „Žádné kontaktní údaje na rodiče?“

„Vyplnili tam nějaký telefonní číslo. Ale nejsem si jistej, jestli je pravý.“ Quincy prohrábl dokumenty a rychle našel to anonymní číslo, který tam ty dvě děti nechaly.

Mezitím ve vile Seaview…

Maisie se obouvala a připomínala těm třem rarachům: „Miláčkové, maminka musí do práce. Buďte tu hodný a kdyby se něco dělo, zavolejte kmotřičce.“

Ty tři děti zamávaly ručičkama. „Papa, maminko!“

Maisie se usmála, poslala jim pusu a odešla.

Jakmile Maisie vyšla z domu, zazvonil telefon.

Ty tři mrňata se seběhla k telefonu a zkoumala neznámé číslo. Všem bylo jasné, kdo volá, protože to bylo to číslo, který uvedly v dokumentech pro Blackgold Group.

Daisie se postavila na špičky, zmáčkla tlačítko a dětským hláskem řekla: „Haló, tady je dům Jejího královského veličenstva! Kdo volá?“

„Tady…“ Nolan se na vteřinu odmlčel a zjemnil hlas. „Tady pán, co vás minule nesl.“

„Pane Fešáku, to jste vy!“

„Jsou doma tvoji rodiče?“

„Maminka šla do práce. Co se děje, pane Fešáku?“ zeptala se Daisie a podpírala si oběma rukama hlavu.

Nolanovi se koutky úst roztáhly do úsměvu. „Kde bydlíte? Já pro vás přijedu.“

Quincy nevěřil svým očím, když viděl Nolana se usmívat, natož když Nolan zahodil veškerou svou důstojnost a nabídl se, že pro ty děti přijede.

Nolan ukončil hovor, popadl klíče od auta a vstal, jakmile mu Daisie řekla adresu.

„Pane, co kdybych pro ně zajel já?“

„Jak bych mohl dopustit, aby pan Goldmann jel osobně?“

Nolan mu hodil klíče. „Ty budeš řídit.“

Quincy zůstal stát s otevřenou pusou.

Quincy dojel k vile Seaview číslo 9, zastavil auto před domem a viděl ty děti, jak s radostí vybíhají ven.

Quincyho v tu chvíli bodlo u srdce.

„Z mýho pohledu to vypadá, jako kdyby pan Goldmann chtěl unést cizí děti.“

Daisie naskočila do auta s Coltonem. Pak se přisunula k Nolanovi a sedla si vedle něj. Měla dva zapletené culíky a na sobě slunečnicovou sukýnku, takže vypadala naprosto rozkošně.

Colton měl na sobě oblečení ve stejném stylu jako Daisie. Chtěl se vydávat za Waylona a doprovázet sestru na schůzku s tímhle mužem.

„Pane, kam nás to vezete?“ zeptal se Colton zvědavě.

Nolan se na moment zarazil a podíval se na Coltona. Měl pocit, že je ten kluk dneska trochu jinej než včera.

„Už jste obědvali?“

„Ještě ne. Chcete nám koupit oběd?“ Colton zamrkal.

Nolan si všiml znamínka v koutku Coltonova oka, který si včera nevšiml. Natáhl ruku a pohladil ho po hlavě. „Minule jsi na mě byl docela nepříjemnej.“

Colton se poškrábal na tváři, vyplázl jazyk a usmál se. „To proto, že jsem si myslel, že jste zlej.“

„Můj bráška umí bejt fakt zlej, když si myslí, že je někdo zlej,“ vysvětlila Daisie za Coltona.

Nolanovi se lehce zvedly koutky úst a řekl Quincymu: „Do hotelu Grand Courtyard.“

V luxusní restauraci hotelu Grand Courtyard…

Celá restaurace byla jen pro ně, protože Nolan ji celou zarezervoval.

Nolan se podíval na ty dva rarachy a lehce se usmál. „Klidně si objednejte, na co máte chuť.“

Ty dvě děti vzaly do ruky jídelní lístek a prohlížely si ho. Všechny jídla na něm byla neskutečně drahý, ale Daisie ukázala na to nejdražší. „Waylone, já chci tohle.“

„Ehm… tak si to objednáme.“

„A tohle!“

„To si dáme taky.“

„Tohle a tohle!“

Colton se trochu zašklebil. „Ty jsi prase?“

Daisie se s odfrknutím otočila.

„Waylon by mi určitě nechal dělat, co chci.“

Nolan se napil vody ze sklenice. Ty děti mu čím dál tím víc přirůstaly k srdci.

Manažer restaurace stál vedle dětí, zatímco si objednávaly jídlo. Když viděl, že si objednaly australské humry, řekl rozpačitě: „Je mi líto, miláčkové, ale australský humry nám dneska došly. Nejenom nám, ale i ve všech ostatních restauracích v okolí.“

„Awww.“ Daisie se zatvářila zklamaně.

Nejradši ze všeho jedla humry, stejně jako její maminka.

Nolan zvedl hlavu. „Jak dlouho by trvalo poslat sem humra z pobřežního města letecky?“

Quincy oněměl úžasem.

„Slyšel jsem to správně? Pan Goldmann chce utratit peníze za leteckou dopravu, jen aby ty děti mohly ochutnat australskýho humra!?

„I když ta podobnost je fakt neuvěřitelná, bere je jako vlastní?“

Manažer restaurace se usmál. „Pane Goldmane, letecky z pobřežního města to bude trvat dvě hodiny.“

„Tak zařiďte, ať ho sem pošlou letecky.“

„Dobře.“ Manažer přikývl a odešel s objednávkou.

Daisie a Colton se na Nolana podívali současně. „Pane, vy jste strašně bohatej.“

Quincy neměl slov. „Copak to není jasný? Rozhazuje prachy, jako by to nic nebylo.“

Nolan se lehce usmál. „Napadlo vás někdy, že byste se stali hvězdami?“

„Pane, chce nás nějaká agentura?“ zeptala se Daisie a naklonila hlavu.

„Jo, jasně že jo. Ale nebudu vás nutit, když nechcete.“

„Přece jenom jsou ještě moc malí. Bylo by nefér je do něčeho nutit, pokud s tím jejich rodiče nesouhlasí.“

Když už mluvil o rodičích, byl zvědavý.

„Já chci!“ vykřikla Daisie.

„Aspoň vyděláme nějaký peníze pro maminku, tak proč ne?“

Nolan se lekl, ale rychle se vrátil do normálu. „A tví rodiče ti to dovolí?“

„My nemáme tátu. Máme jenom Její královský veličenstvo. A ta se strašně nadře, aby nás uživila. Takže jí ulehčíme život, když si taky něco vyděláme.“

„Oni nemají tátu?“

Nolanovi ztmavly oči.

„Čím se živí tvoje maminka?“ zeptal se Nolan.

Colton si podepřel bradu rukama a usmál se. „Naše maminka je úžasná. Je to návrhářka!“