Daisie náhle pocítila, že není dost silná, protože bylo pro něj tak snadné se k ní dostat.

„Chceš mě vidět?“

„Už nebydlím na koleji.“

„Já vím.“

Daisie se zasmála. „Jak to víš?“

Nollace se zasmál. „Protože jsem dole.“

Daisie se podívala z okna a poblíž parkovalo auto s okénkem spuštěným do poloviny. Okamžitě poznala známou tvář.

Večerní slunce zářilo z obzoru a roztříštilo se po západní obloze.

Dai