"Zasloužíš si to," řekla Daisie rozzlobeně.

Nollaceův úsměv se ještě rozšířil. "Tak mě pouč, až se tvoje zranění zahojí."

To poučení mělo skrytý význam, ale Daisie ho pochopila a okamžitě jí zrudly uši. "Ty nestydatá hromado hnoje! Dobře víš, že tě v boji nikdy nepřemůžu. Chci si odpočinout."

Přitáhla si peřinu, lehla si a schovala se pod ni.

Nollace nadzvedl peřinu a čekal, až jí bude vidět alesp