Daisie křečovitě svírala telefon. "Ale už je to tolik dní a já se opravdu bojím…"

"Dobře," chlácholil ji Nollace jemně a vlídně, "Máš mé slovo, že se určitě vrátím. Takže jediné, co musíš udělat, je poslušně na mě čekat doma."

Zavěsil a v tu samou vteřinu do pokoje vtrhli dva muži.

Nollace se pomalu otočil a bílé světlo, pronikající oknem, ozářilo místnost jako za denního světla. Díky tomu jasně v