ARABELLA.

Peter stojí přede mnou a já s úžasem zírám na jeho monokl a další, víc než zjevné modřiny. Vypadá, jako by se popral s celou armádou a ve vší parádě prohrál.

"Petere?" oslovím ho a on stáhne ruce z mých ramen, ustoupí o krok, aby mezi námi vznikla alespoň malá mezera. "Co se to s tebou, sakra, stalo?"

Otevře ústa, "Na tom teď nesejde. Jsem tak rád, že jsem tě našel samotnou."

"Cože-"

"Je