ALEXANDER.

Po těch slovech se od Arabely odtáhnu, cítím, jak mi tělo strne, když to slyším znovu. Zvlášť v téhle poloze.

I ona se za mnou zvedne z postele, otočí se ke mně a já si odkašlu. "Měli bychom jít."

"Aha. Dobře?" Její hlas je sotva slyšitelný, sleduju, jak se ode mě vzdaluje. Nervózně si pohrává s lemem noční košilky a mlčky přede mnou stojí.

"Jdi. Potkáme se v obýváku." Řeknu jí a ona ký