ARABELLA.

Otočím se a Alex se na mě usměje, když mi sundá ruku z úst. "Ahoj."

Praštím ho knihami, co držím, do boku, až zasykne. "Ty jsi mě ale vyděsil! Už jsem myslela, že mám průšvih."

"Máš snad nepřátele? Proč by ses bála?" Uchechtne se a promne si to místo, než ruku zase spustí.

"Člověk nemusí mít nepřátele, aby se dostal do průšvihu," zamumlám, zastrčím si vlasy za ucho a konečně se usměju. "