Tristin se na mě podívá, sotva se posadím, a dítě na jejím klíně na mě zvědavě zamrká. „Ahoj, Fay,“ řekne chladně. Ale co už, aspoň se mnou promluvila.

„Ahoj,“ odpovím a snažím se o co nejvřelejší úsměv. Romulus vykoukne zpoza jejího ramene a vesele mi zamává, na což mu odpovím.

I můj otec, sedící po Romulově boku, se ke mně otočí. „Chtěli jsme se ti omluvit, Fay, jako rodina. Za tu včerejší... sc