Po chvíli opravdového děsu, kdy jsem nemohla popadnout dech, hltavě nasávám vzduch zpět do plic –

Každý nádech bolí, jako by mi plíce chtěly prasknout, tak prudce ze mě byl vyražen –

Sakra, pomyslím si, otřesená prvním pádem z koně, tou náhlou silou, která ho způsobila –

Převalím se na bok, posadím se a pevně zavřu oči, snažím se uklidnit roztěkaný dech.

Téměř okamžitě je u mě někdo – cítím dotek