O půl hodiny později už buším do schodů svého rodného domu a s ranou otevírám síťované dveře. Chytnu kliku a zatlačím na dřevěné dveře za nimi, čekám, že se s tím známým zavrzáním otevřou, ale narazím na ně – jsou zamčené. Po tvářích mi znovu začnou stékat slzy, když mi dojde, že jsou zamčené. Jasně že jo, v týhle čtvrti se vždycky zamyká – a já nemám klíče, protože leží v mojí starý kabelce, kter