Kent na mě chvíli zírá jako zmražený. Lehké zachvění mi projede tělem, když vidím, jak mě sleduje, jak se mu nepatrně rozevřou rty, jak jím šok projede jako vlna.

A pak, dřív než mrknu, je v pohybu. Čtyřmi dlouhými kroky překoná vzdálenost a s prásknutím za mnou zavře dveře. Sebou trhnu, ten zvuk mě znervózňuje a zároveň fascinuje, když vidím Kenta s takovou razancí. Je to kus chlapa – pořádný kus