Jerome i já překvapeně vyjekneme, když do něj vrazím celou vahou. Zakolísám o pár kroků zpět a mávám rukama, abych chytila rovnováhu. Naštěstí je Jerome hned u mě, chytne mě za ramena a pevně mě drží.

„No, slečno Fayová,“ řekne, sotva slyšitelně, a koutkem oka se podívá ke dveřím kanceláře. „A kde jste se toulala včera v noci?“

„Nikde,“ odvětím samolibě, odhodím si vlasy z ramen a sbírám svou důst