S Danielem jíme rychle a mlčky, ale cítím, jak se mezi námi mění energie. Nějak tuším, že za pár minut zase táhneme za jeden provaz, navzdory všem rozdílům. Usmívám se na Daniela, tajně, když si cpe do pusy křupavý plátek slaniny, odhodlaný se o sebe lépe starat.

Když dojím, vstanu a obejdu stůl, nakloním se a vtisknu Danielovi pusu na tvář. "Hezký den, Danieli," zašeptám mu s rukou na rameni. "Dn