„Cože?!" vykřiknu, šokovaná, zvuk, který Kenta rozesměje.

„Kente!" zasyčím šeptem, vzpomínajíc si, že je to zjevně tajemství a že bych měla být zticha, „dej mě dolů! Potřebuju kalhoty!"

„Ne, nepotřebuješ," odpoví mi, směje se trochu s despektem, jak šplhá. „Ty ošklivé kraťasy – kde jsi je vůbec vzala?"

„Jsou pohodlné!" protestuji.

Kent mě pak šokuje tím, že mi uštědří trestající malý plácanec na z