Natalia ztuhne jako socha, kromě očí, které se jí téměř přivřou do štěrbin.

„Za kým jdeš?“ zeptá se ostře.

„Rodinná záležitost, Natalio,“ zamumlám odměřeně, mohutně si loknu kávy a pak ji položím na stůl. „Chápeš.“

„Rodina?“ zeptá se a nakloní se dopředu. „Která rodina? Tahle, nebo ta tvého otce?“

„No, teď už je to jedna a ta samá, ne?“ odpovím záhadně. A pak nechám své rty zkroutit do tajnůstkářs