Jak jemně, jak jen dokážu, opřu se v židli, zvednu sklenku vína k ústům a předstírám další doušek, zatímco klouzám pohledem k Danielovi, který už se na mě dívá s mírně pozvednutým obočím. Rychle odvrátím zrak, nechci nic prozradit, ale jsem vděčná, že i on vidí, co se děje.

Kent pomalu otočí hlavu k Natalii. „Zdá se, že se mi jako starému mládenci daří dobře, že?“ zeptá se a jsem překvapená, když