Kent se na mě jen na vteřinu zadívá, když se vracím ze šatny, ale to stačí, aby se mi na tváři rozlil pomalý úsměv. Přejdu zpátky k němu a ledabyle se opřu o ten maličký bar, trošku zavrtím boky ve snaze přimět ho, aby se na mě zase podíval. Ta souprava spodního prádla, kterou jsem si vybrala, se dá… no, je tak chatrná, že si sotva zaslouží být nazývána spodním prádlem.

Ale vypadám v ní zatraceně