„Ahoj, Fay,“ řekne Ivan s úšklebkem, když k němu přecházím přes parkoviště. Jeho oči mě přejedou, jako obvykle, jako včera ne. „Líbí se mi tvoje boty.“

„Díky,“ řeknu nonšalantně, přistoupím k němu blíž a nemůžu si pomoct a usmívám se mu do tváře. „Jsem tak ráda, že sis na mě dnes udělal čas, Ivane,“ zamumlám. „Vzhledem k tomu, jak jsi byl včera večer zaneprázdněný.“

„Ach,“ řekne a koutek úst se mu