Jsme na policejní stanici strašně dlouho, než se vůbec dozvíme, co se děje.

Protože nejsme zatčeni, můžu sedět s Danielem v nepohodlném šedém křesle v hale, pod dohledem spousty policistů. Moc toho nenamluvíme, i když mě Daniel chytne za ruku a pevně ji drží. Jeho právník – asi náš právník – se objeví asi po pětačtyřiceti minutách a nehybně stojí vedle nás.

"Nic neříkejte," štěkne, dívá se přímo p