Ale nějak se mi daří se jen zasmát Nataliinu podezření, že by se Danielovi mohli líbit muži – jako by to byla ta nejabsurdnější věc, co jsem kdy slyšela?

„Vážně, Natalio?" zeptám se a příjemně se ušklíbnu. „Chci říct, vím, že nejsme zrovna pár, co by se pořád osahával nebo něco takového, ale nemyslela jsem si, že jsme tě dohnali až tak daleko do říše směšnosti."

„No jo," řekne a trochu ke mně nakr