Ivan zůstává… dlouho. Až moc dlouho.

Vidím výraz mého táty, když přijde domů s nákupem a zahlédne mě tady s mým skoro-ex přítelem, a pak se podívá na mého manžela, který sedí na gauči se svým přítelem. Neslyším ho, ale vidím, jak zmateně zasténá.

Ivan se trochu zasměje. „Mám jít dovnitř pozdravit?“

„Ne,“ řeknu, obejmu si kolena a začínám trochu mrznout, jak se snáší noc. „Myslím, že nikdo v tom do