„Dobře!“ zvolá Janeen, tleskne rukama a nasadí falešný úsměv, reagujíc tak na zjevné napětí v místnosti. Můj táta stojí po jejím boku, neohrabaný a smutný, a dívá se na Daniela, jako by mu pukalo srdce.

Mně se zase svírá srdce pro tátu, kterému jsem včera řekla celý plán. Ale on, stejně jako Janeen, se ještě nerozhodl, co udělá.

„Je ještě něco, Ivane, co by měl Daniel vědět?“ zeptá se Janeen, přis