Asi o pětačtyřicet minut později mi Kent pomáhá na nohy. Nohy se mi ještě třesou, ale Kent stojí poblíž, když si čistím zuby a kloktám ústní vodou.

„Nevím, co si o tom všem mám myslet,“ zamumlám, pohlédnu na něj a cítím se trapně, když si čistým ručníkem otírám ústa.

„Jak to myslíš?“ zeptá se a zkoumá mě.

„Tahle nová intimita,“ řeknu, trochu zkřivím nos, když se na něj podívám. „Kente, celý náš vz