Kent na mě chvíli upřeně a vážně hledí, než sklouzne rukou z mé tváře na krk, přitáhne si mě k sobě a políbí mě, tvrdě a rychle, jako by si nemohl pomoct. Má ústa se mu v okamžiku otevřou a já po něm sáhnu, obtočím ruce kolem jeho košile a využívám toho, abych ho přitáhla blíž.

Ten polibek je na chvíli zoufalý, protože oba přemýšlíme, jak blízko to bylo – ta možnost, že se ztratíme, že budu muset