Trochu se zamračím, když si uvědomím, že je to tak trochu pravda – Kent a já vlastně moc nedáváme smysl.

Chci říct, nemáme žádné společné koníčky, měli jsme úplně odlišné životní cesty, dokud nás osud nesvedl dohromady, a sakra – jsme dokonce z různých generací.

Ale Kent a já? Funguje nám to.

Je to prostě… řekla bych, trochu nevysvětlitelné.

„Já nevím,“ řeknu, přemýšlím nahlas, a když se podívám z