Dosednu pro talíř přede mnou, ale Daniel mi hravě plácne přes ruku a zamumlá, že mi ho naplní sám. Zasměji se jeho přehnané starostlivosti, ale v duchu jsem vděčná – protože i když poznám těstoviny, chleba a sýr, upřímně nemám tušení, co tyhle pokrmy jsou. A Daniel – on ví, co mám ráda, takže mu prostě věřím.

Během jídla si uvědomím, že moje důvěra byla oprávněná, protože téměř každé sousto mě při