Tu noc jsme v domě Bianciových zůstali dost dlouho, čekali jsme, až Kent dokončí obchod. Přiznávám, že ke konci už jsem byla trochu mimo, hlava mi spočívala na Danielově rameni a oči se mi klížily, přemýšlela jsem, jestli nebudu muset někde složit hlavu na gauči nebo tak něco –

Ale ti Italové?

Panebože, ti umí slavit.

I když už jsem byla bez energie a viděla jsem, že Janeen a Jerome jsou taky vyří