"Sakra," zasyčím, ale, no…

Už je pozdě.

Zasténám, jak se kontrakce naplno rozjíždí, držím se Janeen za rameno, jak se bolestí ohýbám, a cítím jakousi úlevu, když jsem v půli –

Upřímně, nevím – nic teď nedává smysl, celé tělo mi sténá bolestí – je to jako křeč v lýtku spojená s hlubokou bolestí, skoro jako pálení – kolena mi slábnou, nohy se mi začínají podlamovat –

Ale Kent je tam v okamžiku, ruce