Marcusi

Popadl jsem telefon ze stolu a pohled mi sklouzl ke složce s fotkami, co jsem jí udělal k šestnáctinám.

Jako by mi někdo vrazil nůž do páteře. Zaklonil jsem hlavu a zíral do stropu. Říkal jsem si, že musím pracovat, zaměstnat mozek, cokoliv, jen abych to necítil. Ale bolest byla jako vlna, co se nedá zastavit. Musel jsem ji utopit.

Kliknul jsem na jednu ze složek a – kruci – video.

Sakra,