Marcusi

Zkoumal jsem její tvář, abych viděl, jak se jí při té otázce napíná čelist a jak se jí pootevřou rty, když jsem se zeptal, jestli jsem jí měl prohrabat tašku.

Zvedla obočí a těžce polkla. Bylo mi jasné, co se jí honí hlavou – jestli jsem viděl ten vzkaz. Nejdřív jsem si ho nevšiml, dokud jsem nekontroloval, jestli na něco nezapomněla.

Nechtěl jsem, aby pak tvrdila, že si tu něco nechala, a