Marcusi,

Už při otevření posuvných dveří nemocnice mě udeřila do nosu ta dobře známá, odporná vůně dezinfekce.

Pořád jsem se nemohl zbavit obav z telefonátu od sestry, která má Iana na starosti.

Snažil jsem se zadržet dech, jak jen to šlo, ale bylo to marné. Buď mi ten nemocniční puch lezl na nervy, nebo mě spíš trápilo, že už dva dny nemůžu Melissu sehnat.

"Pane Hillsi?" zaslechl jsem, jak někdo