Marcus

Pořád jsem zvažoval účast na večeři, dokud jsem před patnácti minutami nedorazil k Paulovi. Měl jsem pár minut zpoždění, a když jsem se k nim připojil, už se smáli.

"Jsem rád, že jsi dorazil," řekl mi Joliet a já jsem se jen usmál. Posadil jsem se a jemně se usadil. Pokračovali v tom, o čem se bavili, a já jsem jen poslouchal a vedl krátké řeči o jídle. "Chutná to opravdu skvěle, Joliet."

"