Důstojník sedící za stolem a přebírající dokumenty v rukou působil unaveně. Aniž by vzvedl zrak, odtušil s ledabylostí v hlase: "Moment, prosím."

Nestihla jsem ani dokončit větu, když mě přerušil jiný hlas. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak jsem si všimla, že na lavičce kousek za mnou sedí muž, který ledabyle prohodil: "Můžu si ho už odvést?"

Srdce mi divoce poskočilo.

Hluboký, dunivý