Letmo jsem pohlédla na Rosemary a nonšalantně pronesla: "Máš pravdu, kůži mám sice hroší, ale ne tak jako ty. Hraješ si na sestřičku, a přitom potají sníš o tom, že s ním budeš sdílet lože."

Po těch slovech jsem se ušklíbla a pocítila jsem zvláštní, zlomyslné uspokojení.

Rosemary se však zdála být mými slovy naprosto netknutá. Místo toho se natáhla, propletla mou paži svou a s úsměvem, který měl b