Isaac současně natáhl ruku s uhlazeným, leč odměřeným úsměvem. „Isaac, a vy?“

V jeho hlubokém hlase se zračil sotva znatelný úsměv, hřejivý, a přesto v tom klidu až mrazivý.

Jeho chladný dotek mi způsobil chvění, když se naše prsty setkaly. Srdce, které se teprve začalo zklidňovat, vynechalo úder a na okamžik jsem měla pocit, že se mi vyprázdnila mysl, zaplavil mě nepříjemný strach.

Ale hněv, ten