Juliet seděla vedle mě s lehkým úsměvem na tváři. Ucítila jsem chlad u srdce.

"Laurel, ne... měla bych ti říkat paní Herrera, že? Neměla bys mi poděkovat, že jsem tě pomstila?" zeptala se Juliet. Její hlas byl ostrý, ale v této živé atmosféře pronikavý.

"Jak to myslíš?" Zírala jsem do jejích tmavých očí a mírně se zamračila. V srdci se mi rozlil zlověstný pocit.

"Nejenže jsem ti pomohla zbavit se