Marvinův pronikavý pohled se mi zavrtával pod kůži, v jeho tmavých očích plál plamínek podezření.

"Co se stalo včera v noci?" zeptal se.

"Nic. Copak by to polda tvého ražení neměl vědět líp než já?" odvětila jsem.

Můj hlas byl klidný, když jsem jemně vyprostila ruku z Marvinova sevření. Mírně jsem se na něj usmála a ukázala směrem k autu, naznačujíc mu, aby nastoupil první.

"Pojďme si promluvit uv